Silvestrovské štěkáníčko

Jak lépe bychom mohli strávit poslední den v tomto roce, než výcvikem v Dobřanech :-) Voody už se po objektu pohybuje naprosto sebejistě, tak jsme si na něj vymysleli něco malinko složitějšího. Poprvé jsme mu schovali figuranta tak, že ho hned neviděl, tedy do rohu za desku. Na videu se můžete podívat, jak si s tím chlapec poradil. Myslím, že oprávněně můžeme mít radost, protože ta jeho zásuvka zafungovala na výbornou, nenechal se zmást a dohledání škvíry, kterou se k figurantovi dostat, bylo dílem okamžiku.

Veselé Vánoce a psí nový rok

Tak takhle jsme si užívali Vánoce ve Vraném...

Pěkně prosíme, my už se nemůžeme dočkat...

 



Ebi dostala nový svetřík





Některé vánoční ozdoby byly dokonce k snědku...

... a byly moc dobré :-)

A samozřejmě jsme se také vypravili odlovit nějaké kešky.

hlídáme, jestli nejdou mudlové

chystáme se v klidu a kulturně logovat

Tomu se prostě říká pohodový konec roku. A těšíme se, co nám přinese ten další.

Závody ZZO - Železná Ruda

V sobotu 15.10. nastal den našeho závodního reparátu. Po ostudě v Plzenci jsme se s Voodym na další závody prostě nemohli nevypravit. Sice nás trochu děsilo mrazivé počasí, ale přesto jsme se do Rudy časně ráno vypravili. Prostředí místního cvičáku nás přivítalo jinovatkou a solidní námrazou na překážkách a vlastně úplně všem. Losování startovních čísel bylo originální a spojené s dárečkem - čísla byla napsaná zespoda psí paštičky. A k mé velké úlevě jsme vyhráli startovní číslo 5.
Následoval nástup se psy, po kterém na place zbyla krásná řada koleček bez jinovatky - míst, kde při nástupu seděli psí zadky - tedy míst enormě pachově zajímavých. Naštěstí pan rozhodčí posunul start až za tuhle vražednou zónu vůní, což nejen mě znatelně uklidnilo. A mohlo se začít...

nervozita před startem

Než na nás přišla řada, shlédli jsme poslušnost dokonalou, ale i dost problematickou s ignorováním aportu (asi jako minule u nás). Chudáka Voodyho jsem před startem pěkně pérovala a snažila se namotivovat, což se asi docela podařilo, protože tentokrát to nedopadlo až tak špatně... :-)

Přivolání bylo v pohodě, tedy až na drobný detail, že se Voodymu moc nechtělo odejít, za což jsme přišli o dva bodíky. Ovladatelnost na vodítku byla bohužel opět plná našeho oblíbeného čmuchání, ale za sedni - lehni jsme měli plný počet. Odložení za pochodu vleže se v našem provedení změnilo na odložení vsedě a bohužel oprava nás stála další dva povely a 3 body. A pak přišel na řadu aport. Se sevřeným hrdlem jsem hodila činku a vyslala Voodyho. A ten mi udělal ohromnou radost. Tentokrát nezaváhal a luxusně a nadšeně aportík přinesl. Odložení bylo už jen formalitou a dokonce i na místě, které sluníčko už trochu rozehřálo, takže to Voody zvládl bez vibrování a nadzvedávání. Celkem jsme si vysloužili 51 bodů ze 60, což už samo o sobě pro nás bylo velkým úspěchem a osobním vítězstvím.

uff - máme to za sebou a zvládli jsme to :-)

Tyto závody ovšem nebyly jen o klasické poslušnosti podle ZZO, ale čekaly nás ještě překážky a štěkání. Než jsme se ale dostali na řadu, museli jsme dost dlouho čekat až do odpoledne. Tak jsme využili pauzu k procházce po Rudě a odlovení místní kešky. Ondra s Ninou pak ještě vyrazili lovit do okolí a my s Voodym chvíli relaxovali v autě. A pak už nás čekala druhá část závodů, na kterou jsme se oba těšili.

Štěkání na povel nás nemohlo v ničem rozhodit, stejně tak jako skok šplhem - za obojí plný počet bodů. Po jednom bodu jsme ztratili na dalších dvou překážkách. Skok vysoký byl na nás i přes snížení překážky dost vysoký, takže Voody škrtnul zadní nohou. Kladinu zase překonal v agility stylu - tedy velice rychle, to jsem prostě nemohla stihnout tak, aby šel u nohy. Celkem jsme ale za tuhle část získali krásných 38 bodů ze 40 a čekali na celkové výsledky, které ještě mohly ovlivnit dvě háravky, které nastoupily na start až na konci.

Při vyhlášení výsledků zavládlo obrovské nadšení - 89 bodů ze 100 - 2. místo :-)

my a krásný a pro nás zatím nejcennější získaný pohár

Nejen že jsme si napravili reputaci a dokázali si, že na to máme, ale ještě obsadili nádherné 2. místo a přivezli si krásný pohár. Voody dostal dobrou večeři a pak už jsme oba padli do peřin a s dobrým pocitem zaslouženě odpočívali. Tak snad to jednou takhle dobře zvládneme i u zkoušek...

zasloužený odpočinek

Vyšetření na dědičné oční vady

Protože je Voody kluk jak buk a co se výstav týká, splnili jsme podmínky pro uchovnění, čekají nás ještě nějaká zdravotní vyšetření. Posuzovatelů dědičných chorob psů ale moc není, hlavně v Plzni a okolí. My ale měli ohromné štěstí, že jsme se stihli objednat k panu doktoru Beránkovi, který sem jednou za čas na kliniku jezdí.
Nejdřív Voodymu sestřička rozkapala oči, z čehož nebyl příliš nadšený, a pak následovalo vyšetření. Byl moc hodný a statečný a krásně držel. A výsledek nás potěšil všechny: dědičné oční vady - negativní.

Závody ZZO - Starý Plzenec

V sobotu 2. 10. jsme se vypravili na naše první závody. Idylku slunečného rána trochu pokazil rozkol v našem rodinném týmu poté, co jsem přihlásila do závodu bez předchozí domluvy i Ninušku. Nicméně na nějaké řešení nebo neshody nebyl čas, vydali jsme se na nástup a losování startovních čísel. Jedničku jsem tedy opravdu nechtěla, ale co se dá dělat. Takže rychle připravit a hurá na start. Míra nervozity by se dala přirovnat k maturitě nebo státnicím a Voody měl největší práci s tím, aby si vše řádně očuchal a dostal se co nejblíž k roztomilé malinké chlupaté fenečce, která evidentně naprosto neodolatelně voněla. To mě přivádělo k šílenství a protože jsem netušila, jak to bude celé probíhat, byla jsem z toho na nervy. A pak to začalo...

Na startu

Prvním cvikem bylo přivolání psa. Protože jsem pochybovala, že by chtěl dobrovolně k noze, zvolila jsem přivolání na místě s předsednutím. Voody si tedy odešel vesele čuchat všechny vůně mokré trávy a já jen doufala, že přijde. Chviličku mu to sice trvalo, ale přiběhl. Proč by se ale obtěžoval sedat si přede mě, když pak stejně musí k noze? Zařadil se tedy loudavě rovnou vedle nohy a museli jsme cvik trošičku poopravit. Ovladatelnost psa na vodítku byla v pohodě, až na to, že se loudal, ignoroval mě a jel celou cestu s nosem u země :-/ Naštěstí jsme si hned poté lehce napravili reputaci cvikem sedni a lehni, to nám jde ukázkově a takhle by to mělo vypadat po celou dobu.

Alespoň chvilka soustředění na paničku

Odložení za pochodu vleže se opět neobešlo bez čmuchání kolem a druhého povelu, ale pořád ještě to nebyla taková tragédie jako aport. Ten se totiž Voody rozhodl ignorovat a využil uvolnění z vodítka k tomu, aby si šel v klidu přečůrat označení startu. Byla jsem ráda, že jsem ho (i přes vztek v hlase) přivolala zpět a šlo se na poslední cvik - odložení. Předpokládala jsem, že to proběhne bez obtíží, nikdy s tím neměl problém. Krve by se ve mně nedořezal, když jsem zahlédla psa se startovním číslem dva. Na plac vstoupila malá roztomilá voňavá fenečka, Voody zpozorněl a natáhl krk. Ale co se dalo dělat jiného než zatnout zuby a doufat? Nic. V duchu jsem mu vyhrožovala, že jestli se zvedne, přetrhnu ho jako hada. Naštěstí ale vydržel, tak ta ostuda nebyla aspoň taková. Hodnocení odpovídalo tomu, co jsme tam předvedli: 42 bodů (ze 60).
Čas jsme si krátili na terase sledováním výkonů dalších psů. Když jsme pak pozorovali ostatní, bylo mi občas trochu stydno, ale za tu první zkušenost to stálo. Škoda že jsme šli jako první, I Voody už byl později klidnější a věřím tomu, že by to mohlo dopadnout lépe.



Jo takhle to mělo vypadat...



Hm, jde jim to dobře...



Nina šla na start s číslem 14 a předvedla pohodovou poslušnost. Všechny ovšem šokovala aportem, který normálně nenosí, případně odchází někam rozžvýkat na prvočinitele. Tady se ale rozhodla udělat páníčkovi radost a i když jen za 5 bodů, přinesla aport opravdu hezky. Celkově získala 50 bodů (ze 60).

A máme to za sebou :-)

V Plzenci jsme strávili příjemné odpoledne a počkali si ještě na vyhlášení výsledků. A ačkoli nebyl náš výkon žádný zázrak, účel tyto první závody splnily - otrkali jsme se a poučili pro příště ;-)

Nina - 50 bodů - 11. místo

Voody - 42 bodů - 15. místo

Naše první sutiny

Když jsme dostali nabídku vypravit se na náš první trénink sutin, nedalo se jí prostě odolat. A tak jsme místo na cvičák vyrazili v sobotu 17. 9. směr vysoká pec Barbora v Jincích. Nutno přiznat, že euforie a začátečnické nadšení a nerozvážnost způsobily, že jsme doma zapomněli svačinu a pár zásadních věcí jakými jsou třeba baterka, rukavice, náhradní oblečení a jak jsme na místě zjistili, tak taky přilba (kterou jsme ovšem doma tou dobou stejně neměli). Alespoň jsme se poučili pro příště.

Vysoká pec Barbora, Jince

Já za sebe musím přiznat, že když jsme dorazili na místo a prohlédli si areál a celý objekt, téměř mi to vyrazilo dech, a to jsme se ještě nezačali schovávat. Bylo to naprosto úžasné, veliké a pro trénink záchranných psů dokonale připravené místo.



Bereme to strašně vážně :-)



Vymýšlení úkrytů

Když jsem pak viděla připravené úkryty, takové malé luxusní "hrobečky", samým nadšením jsem lezla bez zaváhání do jakékoli temné díry, výklenku nebo jiné skrýše. Výšky, pavouci, špína a prach, ani jakýkoli jiný bordel mě nemohly zastavit. Prostě a jednoduše mě to "chytlo".



Ještě trochu zaházet sutí a bude hotovo.

No a po nějaké chvíli se dostalo i na Voodyho. Jak jsme čekali, neznámé prostředí mu nedělalo nejmenší problém. Jen poprvé, když vběhnul dovnitř, bylo na něm vidět malinké překvapení. Na chvíli přestal hledat a téměř s úžasem v očích se rozhlížel kolem, kde se to vlastně ocitl. Jeho teriéří povaha ho ale pořád hnala kupředu a tak zmateně lítal sem a tam a spíš si očuchával prostředí, než že by tu svou zásuvku používal ke hledání. Ke konci už to ale bylo lepší a dokázal krásně systematicky prohlídnout pět místností, než toho syčáka, co se mu schovával ve vaně, našel a vyštěkal. Musím přiznat, že mi udělal radost, pacholek jeden teriéří :-)

Motivace před zmizením figuranta.

Celkově to byl báječný den plný skvělých zážitků. A já jsem hlavně ráda, že mám šikovného psa, kterého baví to samé, co mě. Každopádně tohle určitě nebyl náš poslední trénink sutin a už se těšíme, až zase někam vyrazíme. Tak děkujeme všem za příjemnou společnost, užitečné rady, důležité informace a možnost zkusit si zase něco nového.

Záchranáři a naše maličkosti po tréninku.

Záchranářský trénink - plochy

Dneska odpoledne nás páníčci naložili do auta a jelo se na výlet. Čekal jsem klasické venčení a když jsme zastavili u lesa, těšil jsem se, jak si to tam pěkně pročmuchám. To jsem ovšem ještě neměl tušení, jak moc budu muset tu svojí zásuvku používat a jaká to nakonec bude zábava. Za chvíli přijelo další auto a z něj vyskočila pěkná psí slečna. Nejdřív jsem myslel, že jeto Indy, protože vypadala z dálky úplně stejně, ale jen co jsem si čuchnul, bylo mi jasné, že to je jiná dáma. Byla to Bára, šikovná psí záchranářka. Její páníček pak se mnou hrál takovou vtipnou hru. Chvíli na mě dělal opičky a pak mi utekl a schoval se někam za strom. Brzy jsem si vzpomněl, že minule po mně chtěli, abych pořádně štěkal, a potom otevřeli krabičku s dobrotama. Tak jsem rychle pochopil a běhal a štěkal a jedl a užíval si skvělé odpoledne. Horší bylo, že se mi ten člověk schovával čím dál tím složitěji a dál, tak jsem se pěkně naběhal a načmuchal, ale vždycky jsem ho nakonec našel. Byla to zábava a už se těším, až mě zase někam vezmou krabičkovat :-)

Haf
váš Voody

Na závody?

Dneska se na cvičáku trénovala po jednotlivcích poslušnost podle ZZO. No a protože nám to celkem šlo a Voody se až podivně hodně snažil, bylo rozhodnuto. Za tři týdny jedeme reprezentovat náš klub na závody do Starého Plzence. Tak jsem na to zvědavá, protože je mi jasné, že cizí prostředí a spousta cizích psů budou asi problém. No ale není jiná možnost. Pokud chceme makat a dopracovat to k nějakým složeným zkouškám, musíme se začít trochu otrkávat. A takové menší závody, navíc ještě s dalšími známými lidmi, jsou myslím výborným startem. Takže náš den D nastane 2.10. Možná je to trochu drzost, protože nemáme dotrénováno na 100%, ale snad budeme mít štěstí a pevné nervy, abychom to spolu zvládli.

První záchranářský trénink

Dnes jsme vyrazili do Nučic u Prahy na náš první trénink. Krabičky nachystané, plni napětí a očekávání, jak se to bude Voodymu líbit a jak mu to půjde. Sluníčko pěkně pálilo a my jsme poprvé pořádně viděli práci psů, občas se nějakému schovali a hlavně prožili super den plný zážitků. Voody se projevil jako správný teriéří magůrek a nadšenec pro každou srandu, kterou hledání člověka s krabičkou plnou dobrot určitě bylo. A tak jsme nakonec odjížděli s nadšením a dobrým pocitem, že by ho to mohlo bavit a mohlo by mu to třeba i jít. Tak uvidíme, jak se to bude dál vyvíjet :-)

Kouzelná krabička

Tak panička to s tou záchranařinou asi myslí vážně, ale už alespoň vím, o co vlastně jde. Naštěstí se nebudu muset učit nosit sněžnice a kutálet soudek s rumem. Vlastně budu běhat tak různě, a když najdu schovanýho člověka, tak na něj začnu pořádně ječet a dostanu odměnu. Nejdřív jsem se prej musel naučit, že v tejhle krabičce budou pro mě vždycky nějaký dobroty. Co se na tom mam učit? Když mi řeknou, že v tejhle krabičce jsou moje dobroty, tak jsou prostě moje. Pořád nechápu co se mam učit. Když jí otevře, tak přiběhnu a něco dostanu. Ale neřikali něco o štěkání?

Záchranář?

Kam ta panička na ty nápady pořád chodí. Chvíli se válí někde v lese, pak jí nějakej čokl voblízne a já abych se teď strhal nebo co. Nevíte někdo, co vlastně dělá takovej záchranářskej pes? Nerad bych dopad jako tady Fred.

Národní výstava psů Klatovy 4.6.2011

V sobotu ráno jsme vyrazili na výstavu do Klatov. Tentokrát jsme nepodcenili materiální přípravu a vybavili jsme se kempingovýma židličkama a přepravkou na Voodyho. Oblečení jsem doladila do klatovské růžové a hurá na zimní stadion, který nám naštěstí poskytoval celý den příjemný chládek. Čím víc se blížil náš čas, tím větší nervozitu jsem pociťovala a uvědomovala si, že jsme se vůbec nepřipravovali. Bylo mi snad stejně zle, jako před státnicema, které jsem skládala o pár dní dřív. No a pak to přišlo. Celé to probíhalo neuvěřitelně rychle a než jsem se nadála, slyšela jsem jak pan rozhodčí říká, že nám přiděluje titul národní vítěz a že máme ještě chvíli počkat u kruhu. Do soutěže o BOB jsme nastoupili spolu s paní Rovenskou, se kterou jsme se na výstavě moc rádi potkali (máme Voodyho od ní). To už Voody nechtěl nic než jít si někam čmuchat a vzhledem k neposlušnému oušku jsme neměli šanci. I tak to ale pro nás bylo ohromné vítězství a máme velikou radost. A protože jsme takhle uspěli, necháme Voodyho vyšetřit na dědičné choroby očí a luxaci pately a pokud bude všechno v pořádku, necháme ho uchovnit. A třeba se konečně dočká i nějaké té nevěsty a dětiček :-)

Vision Voodoo z Jeřeně

Výborný 1., Národní vítěz, CAC

Posudek: Nůžkový skus, plnochrupost mimo 2x M3, výška 35 cm. Celkově pěkný pes s korektní hlavou, středně hnědé oko, levé ucho ne vždy ideálně nesené, dobrý pohyb.

(rozhodčí: Miroslav Václavík)

Konečně je zase klid

Tak mě konečně zase po dlouhé době pustila panička k počítači a tak se s vámi můžu podělit o zážitky z posledních dnů. No abych byl upřímný, tak teda nic moc...

Všechno to začalo jedním malým výletem do Kamenného Újezda za Sárinkou a jejíma lidma. Procházka by byla super, jen kdybychom nešli přes pole, na kterém rostlo mladé obilí. Pěkně mi to pořezalo kulky a pindíka a ještě k tomu tak nějak podivně smrdělo... páníčci začali vyšilovat a mumlat cosi o postřiku a otravě, já dostal ledovou sprchu z hadice na dvorku a dezinfekci na podvozek - což by si měli zkusit sami na sobě, než tím začnou trápit chudáka psa.

Každopádně mě v pondělí čekala cesta na veterinu za tetou Dášou, protože jsem prý nějak divně chrchlal. Ta sadistka tam do mě třikrát bodla, naordinovala mi klid a jelo se domů... to vše se ještě v průběhu týdne dvakrát opakovalo. Co bylo ale nejhorší bylo strhávání podebraných strupů z intimních partií. Jsem ale hrdina, tak jsem všechno statečně vydržel. Aspoň že jsem jako bolestné dostával spoustu dobrot.

Pak jsem se často s paničkou válel v posteli a ona tvrdila cosi o tom, že se učí. A občas dokola opakovala nějaká divná slova. Z toho co si s páníčkem povídali nám s Ninou došlo, že je to asi důležité, tak jsme ji oba hlídali a pomáhali jí. A prý to mělo úspěch. Jednou ráno jsem dostal pusu (prý že bílí psi nosí štěstí) a panička se vrátila až druhý den večer a byla celá nějaká spokojená a teď o sobě prohlašuje, že je bakalářka. To neznám, ale k jídlu to asi nebude :-(

Takhle jsme se spolu učili na státnice

Průběžně mi taky pořád masírovala ucho, dávala mě na stůl a učila mě na povel stát jako socha. A to všechno vyvrcholilo tím, že mě odvezla na divný místo, kde byla hromada psů a cizí chlápek mě ohmatával a díval se mi do pusy. Ale o tom vám prý napíše sama. Já jsem rád, že mám klid a všechno se vrátilo do normálu. V neděli jsme byli agilitit a prý mi to šlo (to je přece jasný) a už se zase těším na sobotu na cvičák a na nějaký normální výlet.

Tak pac a olíznutí

Váš Voody

Blíží se výstava v Klatovech

Za měsíc jedeme na národní výstavu psů do Klatov a dneska jsme se dozvěděli, jaká bude russellí účast. Jacků bude na výstavě 24 a parsonů pouhých 5. V naší třídě (psi - otevřená) jsme opět sami, a to jsme se přihlásili na národní výstavu, abychom už si to zkusili taky s nějakou konkurencí, když na té krajské taky žádná nebyla :-) No ale myslím že nervy to budou tak jako tak, zvlášť po tom, co jsem slyšela o přiděleném rozhodčím. Takže teď bychom měli začít pořádně trénovat, ať si neuřízneme ostudu. Obzvlášť když bychom se měli potkat s naší paní chovatelkou a poradkyní chovu russellů v jedné osobě ;-)

http://www.vystavaklatovy.info/

Prvomájové agility

V neděli jsme byli zase cvičit, ale mně se tentokrát nějak moc nechtělo. Navíc jsem se celý den flákal doma na gauči, tak jsem si chtěl konečně pořádně užívat, čmuchat a rvát se a ne jenom poslouchat. Ale nakonec jsme to celkem zvládli. A tady se můžete podívat, co jsme trénovali.

Vtipná BARF večeře

Tak dneska dostali do misky kusové hovězí maso a zeleninu. Byla jsem samozřejmě zvědavá, jak jim to bude šmakovat, tak jsem je pozorovala. No a jako správně hysterická matka se pěkně vyděsila, když Voody strčil hlavu do misky a strašně jí začal klepat. Napadlo mě, jestli ten kousek jabka, co tam měli namixovaný, nebyl kyselý. Když to udělal podruhé a ještě víc, byla už jsem pěkně vyděšená. Ale pak mi došlo, že on prostě jen oklepává zeleninu a běžela jsem rychle pro foťák. Ještě nikdy jsem u něj neviděla takhle rychlé pohyby hlavou. Musela jsem se smát. Smích ovšem přešel jen co jsem spatřila tu spoušť a kousíčky zeleniny všude v okruhu 2-3 metry od misek. A tak jsem si vesele uklidila půl kuchyně a na zítra plánuju jinou strategii pro servírování této lahůdky :-)

"Veselé" Velikonoce

Ebi nám poslala velikonoční pozdrav a varování: "Pozor na divné kočky, které se vám najednou objeví doma na stole. Lidé jim říkají beránci, ale já jsem je stejně prokoukla. Bacha na ně!"

Zelený čtvrtek v zeleni

Konečně nás zase vzali dvounožci někam na výlet. Nabrali jsme Indy a odfrčeli tou velkou přepravkou na kolečkách až k řece. Cestou jsem slyšel názvy jako Nadryby a Berounka, ale v tom aby se pes vyznal...

Byl to super výlet. Krásné velké louky, kde jsme se mohli vylítat do syta, řeka na koupání a hafo zajímavých čmuchů.

Ten nejzajímavější jsme neomylně s Ninou zaznamenali z prostředka louky a okamžitě se za ním vydali. Jejda to byla vůně... hned jsme jí oba chtěli mít všude na kožichu a tak jsme se pořádn činili, aby se na nás co nejvíc té lahůdky přeneslo. Ale znáte lidi. Vůbec pro to neměli pochopení a řvali na nás už z dálky, že jsme prasata. No a když přišli blíž a uviděli, že jsme si našli lehce rozloženou hlavu sumce, bál jsem se, že na mě panička vrhne šavli. Nehodila, zato nás pak hodili do řeky, což teda byla věčná škoda, ale mastné a voňavé fleky na kožichu vydržely i několikanásobnou koupel.

Pak jsme se ještě trochu prošli a podívali na vodopádky a pomalu se vraceli zpátky. Celý den by byl parádní, nebýt doma sprchy a šampónu. No co se dá dělat. Budu si je muset ještě trochu líp vycvičit ;-)

Nejpodivnější ovšem bylo, že válení v rybě jim vadilo, ale pak jsme jí dostali večer do misky - sice trochu jinou, ale smrděla taky pořádně. Já ty dvounožce prostě nechápu...

Zdraví vás Voody

Domácí trénink

Tak už jsem se konečně dočkal a vyrazili jsme na testování nových překážek. A to jsem ani netušil, jak skvělé a výživné odpoledne to nakonec bude ;-)

BARFujeme

Čtvrtek 16:30

(Voody) Ach jo, zase nás nechali doma samotný. To je ale votrava. No nic, tak si ještě chvíli zdřímnu.

(Míša) Nákup ve VETAMIXu. Nestačím se divit, jaký dobrůtky tu mají. Nakonec si odnášíme 2 kg kuřete, 1 kg hovězího,  2 kg sladkovodní rybičky, 1 kg krmného sýra a sušené plíce a hovězí vemínko. Tak snad jim to bude chutnat. A teď honem ještě nakoupit něco pro nás a hlavně nějakou zeleninku.

Čtvrtek 18:00

(Voody) Tý jo, copak to přinesli? To taaaaak voní… ale proč to strkají do tý velký bílý věci? Já bych si hnedle prosil ochutnávku. Haló. Hm, tak jen drobky, no dobře, co nadělám, aspoň že něco…

(Míša) Mrazák je narvaný k prasknutí a krmný sýr jsme naporcovali sekerou. Vyndavám jednu šišku kuřecího mletého masa na rozmrazení a zítra jdeme na to.



Pátek 17:00



Nachystané suroviny



(Voody) Jejda mane to je dobrota. Že by jí to konečně došlo, že je pes masožravec? Ale kam teď jde? Dávej jídlo a nesedej si k tomu počítači!

(Míša) Chystám si suroviny na dnešní první BARF véču. A samozřejmě nemohla chybět ani malá ochutnávka. Tak teď ještě chvíli počkat, aby to nebylo z lednice tak studený.

Pátek 18:30

Nachystaná mňamka

(Voody) Mám hlad a už dvacet minut se jí snažím přesvědčit, že už je čas. Konečněse zvedla a jde do kuchyně. Tak honem, nandavej.

(Míša) Voody pořád běhá do kuchyně zkontrolovat maso a pak ke mně, skáče mi na klín a oblizuje mě. Takže se nedá nic dělat, jdeme na to. Začínám chystat gáblík. Jenže protože to zatím nemám v oku, musím všechno odvažovat. Chudáci, dneska se trochu načekáte…

Pátek 18:45

Smícháno

(Voody) Hurá, už se to nese. Tak to ukaž, ať se do toho můžeme pustit… Hm, lahodné. Zeleninka osvěžující, maso jemně mleté. To je panečku dobrota. Mňam.

(Míša) Jídlo předloženo.

Pátek 18:50

(Voody) Uf, to mám plný břuch. Tak ještě otřít fousky pěkně o postel a užívat si večerního lenošení.

(Míša) Tak se zdá, že jim to celkem chutná. Bála jsem se, že to Voody nebude chtít pozřít, ale hodil to do sebe pěkně rychle. Snědeno a jde se trávit!

Sobota 7:45

(Voody) Nějaký pevný bobky, ne? Na to nejsem zvyklej…

(Míša) Tak tomu se říká důkaz místo slibů. Náš pokakánek má krásný tuhý bobky. A já se bála, že bude mít průjmy. Super. Takže co jim nachystám dobrého dneska? J

Balíček

už to přišlo, už to přišlo, už to přišlo :-)

Když já to neumím otevřít :-(

Vážně je to moje?

Kdy to půjdeme vyzkoušet?

Hurviho dovětek:
Pán z co nám ten balíček přivezl docela koukal, když sem zavolal na Voodyho "To je tovoje, tak si to odnes!"

Takže k tunelu máme ještě 4 skočky a jeden slalom. Zejtra ještě musim zajet koupit gumovou palici, protože to nemá nožičky, ale stovky hřebíky na konci plastový trubky.

Brigáda

Nazdárek,

sháním brigádníky na stěhování nábytku. Panička objednala Agility překážky a já nehodlam čekat, až mě vezme někam ven je vyzkoušet. Botřebuju udělat doma trochu místa, aby se to sem vešlo.

Co je zapotřebí:
* vyhodit 2x stůl
* vyhodit 2x židle
* vyhodit 1x lavice
* vyhodit 2x skříň
* vyhodit 2x postel
* posunout gauč
* posunout kuchyňskou linku
* posunout lednici
* posunout misky
* vytvořit sklad na překážky a hračky

Co nabízím odměnou:
* mletý pštros s kostmi
* kuřecí krky
* králičí vnitřnosti
* hovězí srdce

Sraz je ve středu v 8:00 u nás před barákem.

Další info na mailu voody@parson.pes

Voody.

Flyball - 2. lekce

Tak jsem se byl podívat na Flyballu - zábavě na páteční odpoledne :-) Bohužel jsem při focení byl značně rušivý element a taky už se lehce šeřilo. Tak snad toho bude příště víc.

Fotky:

Video:

Mluvit jako pes

„Pane ať jsi stéblo trávy
nebo obyčejný list
prosím dej ať aspoň trochu

umím ve tvých vzkazech číst
prosím dej ať řeči stromů
aspoň trochu rozumím
ať vědí, že se učím
a že nic neumím…“

(Hana a Petr Ulrychovi)

Nepotřebuju ani tolik rozumět řeči stromů, ale ráda bych porozuměla řeči psí. Právě jsem dočetla knihu Konejšivé signály od Turid Rugaas a trochu se stydím. Mám báječného psího kamaráda a vlastně vůbec nerozumím, co mi říká, natož abych mu dokázala srozumitelně sdělovat, co po něm chci. Všechny ty signály, které autorka uvádí, si dokážu přesně vybavit a vím, že je Voody používá, ale nikdy jsem je nepochopila. Občas si je i špatně vykládala. Takže teď mě čeká velký úkol… pozorovat psy a začít pomocí gest mluvit psím jazykem. Doufám, že mi budou Voody s Ninou rozumět J

Všechno nejlepší, Voody

po narození

Dneska je to přesně čtyři roky, co se v Jeřeni narodila Míně štěňátka a mezi nimi i můj vysněný pejsek. Každý den jsem čekala na e-mail od chovatelky a kontrolovala stránky a pak to přišlo... 3 kluci a 1 holčička. Byli jsme zapsaní v pořadníku a čekali, jestli na nás nějaké štěně zbyde. Tehdy jsme ještě měli v plánu, že se bude jmenovat Jack, no a taky jsme doufali, že to bude krasavec s krásně pravidelnou maskou. Nejmenší štěně jménem Vision Voodoo se mi podle fotek líbilo zezačátku úplně nejmíň, ale nakonec jsem usoudila, že je vlastně taky pěkný a že je mi to jedno... A pak přišel mail, na který snad nikdy nezapomenu...

"Dobrý den, tak na Vás zbyl malý Voody..."

Malý Voody. V ten okamžik bylo rozhodnuto. Nebude to Jack, těch běhá po světě hromada. Bude to Voody. Můj Voody.



ve třech týdnech

Je to čtyři roky, které trávím se skvělým kámošem a miláčkem. No a protože mám konečně čas a možnosti plnit si své kynologické sny, chodíme na cvičák a začínáme s různými psími sporty, chceme BARFovat a vůbec si všichni užíváme života, rozhodla jsem se dát Voodymu k narozeninám tenhle blog.

Tak snad mi to psaní vydrží, ať je vidět, jak vypadá takový jeden obyčejný parsoní život :-)