9. 12. 2012 - Kaznějovské polesí
Už se o tom včera mluvilo, ale když dneska panička vzala do ruky batoh a krabičky, tak to byla jistota. Ráno byla venku sice zima, ale svítilo sluníčko, tak by to mohlo bejt fajn odpoledne. Mates zase zdržuje, ach jo. Když už konečně vyrazíme, tak za Třemošnou už není jenom zataženo, ale začíná tam něco poletovat. A to nemluvim o tom, že je všude nějak zbytečně bílo. Poslední kilometr před náma a už je jasný, že dneska nejedeme na plochy, ale spíš na lavinovou přípravku. Ach jo, už by mohlo bejt zas jaro. Parkujeme u Modrýho kříže. Ségře zase hráblo a snaží se ve sněhu přebarvit na bílo. Za chvilku dorazila ještě Gina s Arťasem a Vločka (kéž by byla jediná) s Bonnie.
Na nic nečekáme a rozjíždíme první kolo. Sněhu přibývá, ale pořád cítím pevnou zem pod nohama. Nemam rád zasněžený zmrzlý louže! Při druhém kole se zas panička předvedla, to by jeden brečel. Vyšle mě doprava od cesty, tak běžím. Sonduju, rekognoskuju, pátrám, čmuchám, běžím a běžím. Vítr ve vlasech, namrzlej podvozek, dřu jako kůň a furt nic. Vona si spletla cestu a oba figuranti jsou tedy na druhý straně. No já myslel, že mi šlehne.
Gina s Arťasem museli už domů a tak jsme se na závěr vyběhali jenom s kóliema. Jo, ještě bych zapomněl, že se páníčkovi konečně podařilo přinutit štěkat Ninu, tak uvidíme, co z toho bude, ale žádný zázraky nečekejte. Hlavně už nebude ujídat moje odměny jen tak za nic.
Tak zas příští tejden.
Pic Voody
Pic Voody
