Naše první sutiny

Když jsme dostali nabídku vypravit se na náš první trénink sutin, nedalo se jí prostě odolat. A tak jsme místo na cvičák vyrazili v sobotu 17. 9. směr vysoká pec Barbora v Jincích. Nutno přiznat, že euforie a začátečnické nadšení a nerozvážnost způsobily, že jsme doma zapomněli svačinu a pár zásadních věcí jakými jsou třeba baterka, rukavice, náhradní oblečení a jak jsme na místě zjistili, tak taky přilba (kterou jsme ovšem doma tou dobou stejně neměli). Alespoň jsme se poučili pro příště.

Vysoká pec Barbora, Jince

Já za sebe musím přiznat, že když jsme dorazili na místo a prohlédli si areál a celý objekt, téměř mi to vyrazilo dech, a to jsme se ještě nezačali schovávat. Bylo to naprosto úžasné, veliké a pro trénink záchranných psů dokonale připravené místo.



Bereme to strašně vážně :-)



Vymýšlení úkrytů

Když jsem pak viděla připravené úkryty, takové malé luxusní "hrobečky", samým nadšením jsem lezla bez zaváhání do jakékoli temné díry, výklenku nebo jiné skrýše. Výšky, pavouci, špína a prach, ani jakýkoli jiný bordel mě nemohly zastavit. Prostě a jednoduše mě to "chytlo".



Ještě trochu zaházet sutí a bude hotovo.

No a po nějaké chvíli se dostalo i na Voodyho. Jak jsme čekali, neznámé prostředí mu nedělalo nejmenší problém. Jen poprvé, když vběhnul dovnitř, bylo na něm vidět malinké překvapení. Na chvíli přestal hledat a téměř s úžasem v očích se rozhlížel kolem, kde se to vlastně ocitl. Jeho teriéří povaha ho ale pořád hnala kupředu a tak zmateně lítal sem a tam a spíš si očuchával prostředí, než že by tu svou zásuvku používal ke hledání. Ke konci už to ale bylo lepší a dokázal krásně systematicky prohlídnout pět místností, než toho syčáka, co se mu schovával ve vaně, našel a vyštěkal. Musím přiznat, že mi udělal radost, pacholek jeden teriéří :-)

Motivace před zmizením figuranta.

Celkově to byl báječný den plný skvělých zážitků. A já jsem hlavně ráda, že mám šikovného psa, kterého baví to samé, co mě. Každopádně tohle určitě nebyl náš poslední trénink sutin a už se těšíme, až zase někam vyrazíme. Tak děkujeme všem za příjemnou společnost, užitečné rady, důležité informace a možnost zkusit si zase něco nového.

Záchranáři a naše maličkosti po tréninku.

Záchranářský trénink - plochy

Dneska odpoledne nás páníčci naložili do auta a jelo se na výlet. Čekal jsem klasické venčení a když jsme zastavili u lesa, těšil jsem se, jak si to tam pěkně pročmuchám. To jsem ovšem ještě neměl tušení, jak moc budu muset tu svojí zásuvku používat a jaká to nakonec bude zábava. Za chvíli přijelo další auto a z něj vyskočila pěkná psí slečna. Nejdřív jsem myslel, že jeto Indy, protože vypadala z dálky úplně stejně, ale jen co jsem si čuchnul, bylo mi jasné, že to je jiná dáma. Byla to Bára, šikovná psí záchranářka. Její páníček pak se mnou hrál takovou vtipnou hru. Chvíli na mě dělal opičky a pak mi utekl a schoval se někam za strom. Brzy jsem si vzpomněl, že minule po mně chtěli, abych pořádně štěkal, a potom otevřeli krabičku s dobrotama. Tak jsem rychle pochopil a běhal a štěkal a jedl a užíval si skvělé odpoledne. Horší bylo, že se mi ten člověk schovával čím dál tím složitěji a dál, tak jsem se pěkně naběhal a načmuchal, ale vždycky jsem ho nakonec našel. Byla to zábava a už se těším, až mě zase někam vezmou krabičkovat :-)

Haf
váš Voody

Na závody?

Dneska se na cvičáku trénovala po jednotlivcích poslušnost podle ZZO. No a protože nám to celkem šlo a Voody se až podivně hodně snažil, bylo rozhodnuto. Za tři týdny jedeme reprezentovat náš klub na závody do Starého Plzence. Tak jsem na to zvědavá, protože je mi jasné, že cizí prostředí a spousta cizích psů budou asi problém. No ale není jiná možnost. Pokud chceme makat a dopracovat to k nějakým složeným zkouškám, musíme se začít trochu otrkávat. A takové menší závody, navíc ještě s dalšími známými lidmi, jsou myslím výborným startem. Takže náš den D nastane 2.10. Možná je to trochu drzost, protože nemáme dotrénováno na 100%, ale snad budeme mít štěstí a pevné nervy, abychom to spolu zvládli.

První záchranářský trénink

Dnes jsme vyrazili do Nučic u Prahy na náš první trénink. Krabičky nachystané, plni napětí a očekávání, jak se to bude Voodymu líbit a jak mu to půjde. Sluníčko pěkně pálilo a my jsme poprvé pořádně viděli práci psů, občas se nějakému schovali a hlavně prožili super den plný zážitků. Voody se projevil jako správný teriéří magůrek a nadšenec pro každou srandu, kterou hledání člověka s krabičkou plnou dobrot určitě bylo. A tak jsme nakonec odjížděli s nadšením a dobrým pocitem, že by ho to mohlo bavit a mohlo by mu to třeba i jít. Tak uvidíme, jak se to bude dál vyvíjet :-)