Závody ZZO - Železná Ruda

V sobotu 15.10. nastal den našeho závodního reparátu. Po ostudě v Plzenci jsme se s Voodym na další závody prostě nemohli nevypravit. Sice nás trochu děsilo mrazivé počasí, ale přesto jsme se do Rudy časně ráno vypravili. Prostředí místního cvičáku nás přivítalo jinovatkou a solidní námrazou na překážkách a vlastně úplně všem. Losování startovních čísel bylo originální a spojené s dárečkem - čísla byla napsaná zespoda psí paštičky. A k mé velké úlevě jsme vyhráli startovní číslo 5.
Následoval nástup se psy, po kterém na place zbyla krásná řada koleček bez jinovatky - míst, kde při nástupu seděli psí zadky - tedy míst enormě pachově zajímavých. Naštěstí pan rozhodčí posunul start až za tuhle vražednou zónu vůní, což nejen mě znatelně uklidnilo. A mohlo se začít...

nervozita před startem

Než na nás přišla řada, shlédli jsme poslušnost dokonalou, ale i dost problematickou s ignorováním aportu (asi jako minule u nás). Chudáka Voodyho jsem před startem pěkně pérovala a snažila se namotivovat, což se asi docela podařilo, protože tentokrát to nedopadlo až tak špatně... :-)

Přivolání bylo v pohodě, tedy až na drobný detail, že se Voodymu moc nechtělo odejít, za což jsme přišli o dva bodíky. Ovladatelnost na vodítku byla bohužel opět plná našeho oblíbeného čmuchání, ale za sedni - lehni jsme měli plný počet. Odložení za pochodu vleže se v našem provedení změnilo na odložení vsedě a bohužel oprava nás stála další dva povely a 3 body. A pak přišel na řadu aport. Se sevřeným hrdlem jsem hodila činku a vyslala Voodyho. A ten mi udělal ohromnou radost. Tentokrát nezaváhal a luxusně a nadšeně aportík přinesl. Odložení bylo už jen formalitou a dokonce i na místě, které sluníčko už trochu rozehřálo, takže to Voody zvládl bez vibrování a nadzvedávání. Celkem jsme si vysloužili 51 bodů ze 60, což už samo o sobě pro nás bylo velkým úspěchem a osobním vítězstvím.

uff - máme to za sebou a zvládli jsme to :-)

Tyto závody ovšem nebyly jen o klasické poslušnosti podle ZZO, ale čekaly nás ještě překážky a štěkání. Než jsme se ale dostali na řadu, museli jsme dost dlouho čekat až do odpoledne. Tak jsme využili pauzu k procházce po Rudě a odlovení místní kešky. Ondra s Ninou pak ještě vyrazili lovit do okolí a my s Voodym chvíli relaxovali v autě. A pak už nás čekala druhá část závodů, na kterou jsme se oba těšili.

Štěkání na povel nás nemohlo v ničem rozhodit, stejně tak jako skok šplhem - za obojí plný počet bodů. Po jednom bodu jsme ztratili na dalších dvou překážkách. Skok vysoký byl na nás i přes snížení překážky dost vysoký, takže Voody škrtnul zadní nohou. Kladinu zase překonal v agility stylu - tedy velice rychle, to jsem prostě nemohla stihnout tak, aby šel u nohy. Celkem jsme ale za tuhle část získali krásných 38 bodů ze 40 a čekali na celkové výsledky, které ještě mohly ovlivnit dvě háravky, které nastoupily na start až na konci.

Při vyhlášení výsledků zavládlo obrovské nadšení - 89 bodů ze 100 - 2. místo :-)

my a krásný a pro nás zatím nejcennější získaný pohár

Nejen že jsme si napravili reputaci a dokázali si, že na to máme, ale ještě obsadili nádherné 2. místo a přivezli si krásný pohár. Voody dostal dobrou večeři a pak už jsme oba padli do peřin a s dobrým pocitem zaslouženě odpočívali. Tak snad to jednou takhle dobře zvládneme i u zkoušek...

zasloužený odpočinek