Závody ZZO - Starý Plzenec

V sobotu 2. 10. jsme se vypravili na naše první závody. Idylku slunečného rána trochu pokazil rozkol v našem rodinném týmu poté, co jsem přihlásila do závodu bez předchozí domluvy i Ninušku. Nicméně na nějaké řešení nebo neshody nebyl čas, vydali jsme se na nástup a losování startovních čísel. Jedničku jsem tedy opravdu nechtěla, ale co se dá dělat. Takže rychle připravit a hurá na start. Míra nervozity by se dala přirovnat k maturitě nebo státnicím a Voody měl největší práci s tím, aby si vše řádně očuchal a dostal se co nejblíž k roztomilé malinké chlupaté fenečce, která evidentně naprosto neodolatelně voněla. To mě přivádělo k šílenství a protože jsem netušila, jak to bude celé probíhat, byla jsem z toho na nervy. A pak to začalo...

Na startu

Prvním cvikem bylo přivolání psa. Protože jsem pochybovala, že by chtěl dobrovolně k noze, zvolila jsem přivolání na místě s předsednutím. Voody si tedy odešel vesele čuchat všechny vůně mokré trávy a já jen doufala, že přijde. Chviličku mu to sice trvalo, ale přiběhl. Proč by se ale obtěžoval sedat si přede mě, když pak stejně musí k noze? Zařadil se tedy loudavě rovnou vedle nohy a museli jsme cvik trošičku poopravit. Ovladatelnost psa na vodítku byla v pohodě, až na to, že se loudal, ignoroval mě a jel celou cestu s nosem u země :-/ Naštěstí jsme si hned poté lehce napravili reputaci cvikem sedni a lehni, to nám jde ukázkově a takhle by to mělo vypadat po celou dobu.

Alespoň chvilka soustředění na paničku

Odložení za pochodu vleže se opět neobešlo bez čmuchání kolem a druhého povelu, ale pořád ještě to nebyla taková tragédie jako aport. Ten se totiž Voody rozhodl ignorovat a využil uvolnění z vodítka k tomu, aby si šel v klidu přečůrat označení startu. Byla jsem ráda, že jsem ho (i přes vztek v hlase) přivolala zpět a šlo se na poslední cvik - odložení. Předpokládala jsem, že to proběhne bez obtíží, nikdy s tím neměl problém. Krve by se ve mně nedořezal, když jsem zahlédla psa se startovním číslem dva. Na plac vstoupila malá roztomilá voňavá fenečka, Voody zpozorněl a natáhl krk. Ale co se dalo dělat jiného než zatnout zuby a doufat? Nic. V duchu jsem mu vyhrožovala, že jestli se zvedne, přetrhnu ho jako hada. Naštěstí ale vydržel, tak ta ostuda nebyla aspoň taková. Hodnocení odpovídalo tomu, co jsme tam předvedli: 42 bodů (ze 60).
Čas jsme si krátili na terase sledováním výkonů dalších psů. Když jsme pak pozorovali ostatní, bylo mi občas trochu stydno, ale za tu první zkušenost to stálo. Škoda že jsme šli jako první, I Voody už byl později klidnější a věřím tomu, že by to mohlo dopadnout lépe.



Jo takhle to mělo vypadat...



Hm, jde jim to dobře...



Nina šla na start s číslem 14 a předvedla pohodovou poslušnost. Všechny ovšem šokovala aportem, který normálně nenosí, případně odchází někam rozžvýkat na prvočinitele. Tady se ale rozhodla udělat páníčkovi radost a i když jen za 5 bodů, přinesla aport opravdu hezky. Celkově získala 50 bodů (ze 60).

A máme to za sebou :-)

V Plzenci jsme strávili příjemné odpoledne a počkali si ještě na vyhlášení výsledků. A ačkoli nebyl náš výkon žádný zázrak, účel tyto první závody splnily - otrkali jsme se a poučili pro příště ;-)

Nina - 50 bodů - 11. místo

Voody - 42 bodů - 15. místo