7. června 2011

Konečně je zase klid

Tak mě konečně zase po dlouhé době pustila panička k počítači a tak se s vámi můžu podělit o zážitky z posledních dnů. No abych byl upřímný, tak teda nic moc...
Všechno to začalo jedním malým výletem do Kamenného Újezda za Sárinkou a jejíma lidma. Procházka by byla super, jen kdybychom nešli přes pole, na kterém rostlo mladé obilí. Pěkně mi to pořezalo kulky a pindíka a ještě k tomu tak nějak podivně smrdělo... páníčci začali vyšilovat a mumlat cosi o postřiku a otravě, já dostal ledovou sprchu z hadice na dvorku a dezinfekci na podvozek - což by si měli zkusit sami na sobě, než tím začnou trápit chudáka psa.
Každopádně mě v pondělí čekala cesta na veterinu za tetou Dášou, protože jsem prý nějak divně chrchlal. Ta sadistka tam do mě třikrát bodla, naordinovala mi klid a jelo se domů... to vše se ještě v průběhu týdne dvakrát opakovalo. Co bylo ale nejhorší bylo strhávání podebraných strupů z intimních partií. Jsem ale hrdina, tak jsem všechno statečně vydržel. Aspoň že jsem jako bolestné dostával spoustu dobrot.
Pak jsem se často s paničkou válel v posteli a ona tvrdila cosi o tom, že se učí. A občas dokola opakovala nějaká divná slova. Z toho co si s páníčkem povídali nám s Ninou došlo, že je to asi důležité, tak jsme ji oba hlídali a pomáhali jí. A prý to mělo úspěch. Jednou ráno jsem dostal pusu (prý že bílí psi nosí štěstí) a panička se vrátila až druhý den večer a byla celá nějaká spokojená a teď o sobě prohlašuje, že je bakalářka. To neznám, ale k jídlu to asi nebude :-(


Takhle jsme se spolu učili na státnice
Průběžně mi taky pořád masírovala ucho, dávala mě na stůl a učila mě na povel stát jako socha. A to všechno vyvrcholilo tím, že mě odvezla na divný místo, kde byla hromada psů a cizí chlápek mě ohmatával a díval se mi do pusy. Ale o tom vám prý napíše sama. Já jsem rád, že mám klid a všechno se vrátilo do normálu. V neděli jsme byli agilitit a prý mi to šlo (to je přece jasný) a už se zase těším na sobotu na cvičák a na nějaký normální výlet.
Tak pac a olíznutí
Váš Voody

Žádné komentáře:

Okomentovat