Závody ZZO - Železná Ruda

V sobotu 15.10. nastal den našeho závodního reparátu. Po ostudě v Plzenci jsme se s Voodym na další závody prostě nemohli nevypravit. Sice nás trochu děsilo mrazivé počasí, ale přesto jsme se do Rudy časně ráno vypravili. Prostředí místního cvičáku nás přivítalo jinovatkou a solidní námrazou na překážkách a vlastně úplně všem. Losování startovních čísel bylo originální a spojené s dárečkem - čísla byla napsaná zespoda psí paštičky. A k mé velké úlevě jsme vyhráli startovní číslo 5.
Následoval nástup se psy, po kterém na place zbyla krásná řada koleček bez jinovatky - míst, kde při nástupu seděli psí zadky - tedy míst enormě pachově zajímavých. Naštěstí pan rozhodčí posunul start až za tuhle vražednou zónu vůní, což nejen mě znatelně uklidnilo. A mohlo se začít...

nervozita před startem

Než na nás přišla řada, shlédli jsme poslušnost dokonalou, ale i dost problematickou s ignorováním aportu (asi jako minule u nás). Chudáka Voodyho jsem před startem pěkně pérovala a snažila se namotivovat, což se asi docela podařilo, protože tentokrát to nedopadlo až tak špatně... :-)

Přivolání bylo v pohodě, tedy až na drobný detail, že se Voodymu moc nechtělo odejít, za což jsme přišli o dva bodíky. Ovladatelnost na vodítku byla bohužel opět plná našeho oblíbeného čmuchání, ale za sedni - lehni jsme měli plný počet. Odložení za pochodu vleže se v našem provedení změnilo na odložení vsedě a bohužel oprava nás stála další dva povely a 3 body. A pak přišel na řadu aport. Se sevřeným hrdlem jsem hodila činku a vyslala Voodyho. A ten mi udělal ohromnou radost. Tentokrát nezaváhal a luxusně a nadšeně aportík přinesl. Odložení bylo už jen formalitou a dokonce i na místě, které sluníčko už trochu rozehřálo, takže to Voody zvládl bez vibrování a nadzvedávání. Celkem jsme si vysloužili 51 bodů ze 60, což už samo o sobě pro nás bylo velkým úspěchem a osobním vítězstvím.

uff - máme to za sebou a zvládli jsme to :-)

Tyto závody ovšem nebyly jen o klasické poslušnosti podle ZZO, ale čekaly nás ještě překážky a štěkání. Než jsme se ale dostali na řadu, museli jsme dost dlouho čekat až do odpoledne. Tak jsme využili pauzu k procházce po Rudě a odlovení místní kešky. Ondra s Ninou pak ještě vyrazili lovit do okolí a my s Voodym chvíli relaxovali v autě. A pak už nás čekala druhá část závodů, na kterou jsme se oba těšili.

Štěkání na povel nás nemohlo v ničem rozhodit, stejně tak jako skok šplhem - za obojí plný počet bodů. Po jednom bodu jsme ztratili na dalších dvou překážkách. Skok vysoký byl na nás i přes snížení překážky dost vysoký, takže Voody škrtnul zadní nohou. Kladinu zase překonal v agility stylu - tedy velice rychle, to jsem prostě nemohla stihnout tak, aby šel u nohy. Celkem jsme ale za tuhle část získali krásných 38 bodů ze 40 a čekali na celkové výsledky, které ještě mohly ovlivnit dvě háravky, které nastoupily na start až na konci.

Při vyhlášení výsledků zavládlo obrovské nadšení - 89 bodů ze 100 - 2. místo :-)

my a krásný a pro nás zatím nejcennější získaný pohár

Nejen že jsme si napravili reputaci a dokázali si, že na to máme, ale ještě obsadili nádherné 2. místo a přivezli si krásný pohár. Voody dostal dobrou večeři a pak už jsme oba padli do peřin a s dobrým pocitem zaslouženě odpočívali. Tak snad to jednou takhle dobře zvládneme i u zkoušek...

zasloužený odpočinek

Vyšetření na dědičné oční vady

Protože je Voody kluk jak buk a co se výstav týká, splnili jsme podmínky pro uchovnění, čekají nás ještě nějaká zdravotní vyšetření. Posuzovatelů dědičných chorob psů ale moc není, hlavně v Plzni a okolí. My ale měli ohromné štěstí, že jsme se stihli objednat k panu doktoru Beránkovi, který sem jednou za čas na kliniku jezdí.
Nejdřív Voodymu sestřička rozkapala oči, z čehož nebyl příliš nadšený, a pak následovalo vyšetření. Byl moc hodný a statečný a krásně držel. A výsledek nás potěšil všechny: dědičné oční vady - negativní.

Závody ZZO - Starý Plzenec

V sobotu 2. 10. jsme se vypravili na naše první závody. Idylku slunečného rána trochu pokazil rozkol v našem rodinném týmu poté, co jsem přihlásila do závodu bez předchozí domluvy i Ninušku. Nicméně na nějaké řešení nebo neshody nebyl čas, vydali jsme se na nástup a losování startovních čísel. Jedničku jsem tedy opravdu nechtěla, ale co se dá dělat. Takže rychle připravit a hurá na start. Míra nervozity by se dala přirovnat k maturitě nebo státnicím a Voody měl největší práci s tím, aby si vše řádně očuchal a dostal se co nejblíž k roztomilé malinké chlupaté fenečce, která evidentně naprosto neodolatelně voněla. To mě přivádělo k šílenství a protože jsem netušila, jak to bude celé probíhat, byla jsem z toho na nervy. A pak to začalo...

Na startu

Prvním cvikem bylo přivolání psa. Protože jsem pochybovala, že by chtěl dobrovolně k noze, zvolila jsem přivolání na místě s předsednutím. Voody si tedy odešel vesele čuchat všechny vůně mokré trávy a já jen doufala, že přijde. Chviličku mu to sice trvalo, ale přiběhl. Proč by se ale obtěžoval sedat si přede mě, když pak stejně musí k noze? Zařadil se tedy loudavě rovnou vedle nohy a museli jsme cvik trošičku poopravit. Ovladatelnost psa na vodítku byla v pohodě, až na to, že se loudal, ignoroval mě a jel celou cestu s nosem u země :-/ Naštěstí jsme si hned poté lehce napravili reputaci cvikem sedni a lehni, to nám jde ukázkově a takhle by to mělo vypadat po celou dobu.

Alespoň chvilka soustředění na paničku

Odložení za pochodu vleže se opět neobešlo bez čmuchání kolem a druhého povelu, ale pořád ještě to nebyla taková tragédie jako aport. Ten se totiž Voody rozhodl ignorovat a využil uvolnění z vodítka k tomu, aby si šel v klidu přečůrat označení startu. Byla jsem ráda, že jsem ho (i přes vztek v hlase) přivolala zpět a šlo se na poslední cvik - odložení. Předpokládala jsem, že to proběhne bez obtíží, nikdy s tím neměl problém. Krve by se ve mně nedořezal, když jsem zahlédla psa se startovním číslem dva. Na plac vstoupila malá roztomilá voňavá fenečka, Voody zpozorněl a natáhl krk. Ale co se dalo dělat jiného než zatnout zuby a doufat? Nic. V duchu jsem mu vyhrožovala, že jestli se zvedne, přetrhnu ho jako hada. Naštěstí ale vydržel, tak ta ostuda nebyla aspoň taková. Hodnocení odpovídalo tomu, co jsme tam předvedli: 42 bodů (ze 60).
Čas jsme si krátili na terase sledováním výkonů dalších psů. Když jsme pak pozorovali ostatní, bylo mi občas trochu stydno, ale za tu první zkušenost to stálo. Škoda že jsme šli jako první, I Voody už byl později klidnější a věřím tomu, že by to mohlo dopadnout lépe.



Jo takhle to mělo vypadat...



Hm, jde jim to dobře...



Nina šla na start s číslem 14 a předvedla pohodovou poslušnost. Všechny ovšem šokovala aportem, který normálně nenosí, případně odchází někam rozžvýkat na prvočinitele. Tady se ale rozhodla udělat páníčkovi radost a i když jen za 5 bodů, přinesla aport opravdu hezky. Celkově získala 50 bodů (ze 60).

A máme to za sebou :-)

V Plzenci jsme strávili příjemné odpoledne a počkali si ještě na vyhlášení výsledků. A ačkoli nebyl náš výkon žádný zázrak, účel tyto první závody splnily - otrkali jsme se a poučili pro příště ;-)

Nina - 50 bodů - 11. místo

Voody - 42 bodů - 15. místo