Národní výstava psů Klatovy 4.6.2011

V sobotu ráno jsme vyrazili na výstavu do Klatov. Tentokrát jsme nepodcenili materiální přípravu a vybavili jsme se kempingovýma židličkama a přepravkou na Voodyho. Oblečení jsem doladila do klatovské růžové a hurá na zimní stadion, který nám naštěstí poskytoval celý den příjemný chládek. Čím víc se blížil náš čas, tím větší nervozitu jsem pociťovala a uvědomovala si, že jsme se vůbec nepřipravovali. Bylo mi snad stejně zle, jako před státnicema, které jsem skládala o pár dní dřív. No a pak to přišlo. Celé to probíhalo neuvěřitelně rychle a než jsem se nadála, slyšela jsem jak pan rozhodčí říká, že nám přiděluje titul národní vítěz a že máme ještě chvíli počkat u kruhu. Do soutěže o BOB jsme nastoupili spolu s paní Rovenskou, se kterou jsme se na výstavě moc rádi potkali (máme Voodyho od ní). To už Voody nechtěl nic než jít si někam čmuchat a vzhledem k neposlušnému oušku jsme neměli šanci. I tak to ale pro nás bylo ohromné vítězství a máme velikou radost. A protože jsme takhle uspěli, necháme Voodyho vyšetřit na dědičné choroby očí a luxaci pately a pokud bude všechno v pořádku, necháme ho uchovnit. A třeba se konečně dočká i nějaké té nevěsty a dětiček :-)

Vision Voodoo z Jeřeně

Výborný 1., Národní vítěz, CAC

Posudek: Nůžkový skus, plnochrupost mimo 2x M3, výška 35 cm. Celkově pěkný pes s korektní hlavou, středně hnědé oko, levé ucho ne vždy ideálně nesené, dobrý pohyb.

(rozhodčí: Miroslav Václavík)

Konečně je zase klid

Tak mě konečně zase po dlouhé době pustila panička k počítači a tak se s vámi můžu podělit o zážitky z posledních dnů. No abych byl upřímný, tak teda nic moc...

Všechno to začalo jedním malým výletem do Kamenného Újezda za Sárinkou a jejíma lidma. Procházka by byla super, jen kdybychom nešli přes pole, na kterém rostlo mladé obilí. Pěkně mi to pořezalo kulky a pindíka a ještě k tomu tak nějak podivně smrdělo... páníčci začali vyšilovat a mumlat cosi o postřiku a otravě, já dostal ledovou sprchu z hadice na dvorku a dezinfekci na podvozek - což by si měli zkusit sami na sobě, než tím začnou trápit chudáka psa.

Každopádně mě v pondělí čekala cesta na veterinu za tetou Dášou, protože jsem prý nějak divně chrchlal. Ta sadistka tam do mě třikrát bodla, naordinovala mi klid a jelo se domů... to vše se ještě v průběhu týdne dvakrát opakovalo. Co bylo ale nejhorší bylo strhávání podebraných strupů z intimních partií. Jsem ale hrdina, tak jsem všechno statečně vydržel. Aspoň že jsem jako bolestné dostával spoustu dobrot.

Pak jsem se často s paničkou válel v posteli a ona tvrdila cosi o tom, že se učí. A občas dokola opakovala nějaká divná slova. Z toho co si s páníčkem povídali nám s Ninou došlo, že je to asi důležité, tak jsme ji oba hlídali a pomáhali jí. A prý to mělo úspěch. Jednou ráno jsem dostal pusu (prý že bílí psi nosí štěstí) a panička se vrátila až druhý den večer a byla celá nějaká spokojená a teď o sobě prohlašuje, že je bakalářka. To neznám, ale k jídlu to asi nebude :-(

Takhle jsme se spolu učili na státnice

Průběžně mi taky pořád masírovala ucho, dávala mě na stůl a učila mě na povel stát jako socha. A to všechno vyvrcholilo tím, že mě odvezla na divný místo, kde byla hromada psů a cizí chlápek mě ohmatával a díval se mi do pusy. Ale o tom vám prý napíše sama. Já jsem rád, že mám klid a všechno se vrátilo do normálu. V neděli jsme byli agilitit a prý mi to šlo (to je přece jasný) a už se zase těším na sobotu na cvičák a na nějaký normální výlet.

Tak pac a olíznutí

Váš Voody